Prodia - diskusní fórum pro diabetiky

Objevitelem inzulínu se stal lékař Frederik Grant Banting. Svůj výzkum s pokusy na psech začal v roce 1921. S pomocí svého asistenta, studenta medicíny Ch. Besta a biochemika J.B Collipa se mu podařilo extrahovat z hovězího pankreasu účinný inzulín, který však zpočátku nazývali "isletin". Svůj objev si dali patentovat a patent bezúplatně předali univerzitě v Torontu. Když v roce 1922 dostal první inzulínové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, začala vítězná cesta inzulínu světem. Stoupala poptávka, kterou torontská laboratoř nestačila uspokojovat, a výroby se ujala firma Eli Lilly v Indianopolis. Inzulín se rozšířil do celého světa, u nás se začal vyrábět v roce 1926. V roce 1923 byla Bantingovi a Macleadovi (profesor torontské univerzity, pod jehož záštitou prováděl Banting své pokusy) udělena Nobelova cena.

Biochemickou skladbu objasnil v roce 1955 Frederik Sanger se spolupracovníky, když zjistil, že hovězí inzulín je bílkovina, jejíž řetězec A se skládá z 21 aminokyselin a řetězec B ze 30 aminokyselin. Za tento objev byl Sanger rovněž odměněn Nobelovou cenou (1958).

Rozdělení inzulínu dle původu

Zvířecí inzulíny se získávají z hovězích a vepřových pankreatů, případně se používají jejich směsi. Lidské (humánní, HM) inzulíny se připravují buď semisynteticky z vepřového inzulínu záměnou jedné aminokyseliny, nebo biotechnologicky vpravením rekombinantní DNA do buněk bakterií Escherichia coli nebo Saccharomyces cerevisiae.

Typy inzulínových přípravků

Rychle působící inzulíny

Jedná se o čiré roztoky krystalického inzulínu. Po podkožní aplikaci nastupuje účinek za 15-30 minut, vrcholu dosahuje mezi 1.-3. hodinou a trvá 4-6 hodin v závislosti na dávce. Lidský inzulín působí rychleji než zvířecí. Tento typ se používá se ke zvládnutí stavů diabetického kómatu a při intezifikovaných inzulínových režimech před hlavními jídly.

Středně rychle působící inzulíny

Jde o skupinu přípravků, která se dále dělí na 3 podskupiny. Suspenze amorfního inzulínu má kratší dobu působení. Nástup účinku je za 1-2,5 hodiny po podání podkožně, vrchol je mezi 3.-8. hodinou a trvání 8-12 hodin.

Prodlouženou dobu účinku má směs amorfního a krystalického inzulínu v přítomnosti zinečnatých iontů nebo tzv. insulin isophan, což je suspenze humánního inzulínu v komplexu se zinečnatými ionty a protamin-sulfátem. Účinek po aplikaci podkožně nastupuje za 1-3 hodiny, vrcholu dosahuje mezi 4.-.12. hodinou a trvá 7.-24. hodin.

Stabilizované směsi rychle a středně rychle působícího inzulínu mají bifázický účinek, který nastupuje do 30 minut po aplikaci podkožně, vrcholu dosahuje mezi 2.-.9. hodinou a trvá 12-24 hodin dle poměru jednotlivých komponent směsi.

Dlouhodobě působící inzulíny

Jde o suspenze krystalického inzulínu v přítomnosti zinečnatých iontů, slouží ke krytí bazální potřeby inzulínu. Po aplikaci přiměřené dávky nemusí nemocný jíst. Po aplikaci podkožně je nástup účinku za 3-4 hodiny, vrchol mezi 10.-24. hodinou (lidský) nebo mezi 8.-30. hodinou (zvířecí), trvání 26-28 hodin (lidský) nebo 32-36vhodin (zvířecí).

Starší, dosud používané přípravky obsahují inzulín v koncentraci 40 mezinárodních jednotek v 1 ml (IU/ml). Současnou tendencí je přechod na koncentraci 100 IU/ml, v inzulínových perech se používá pouze tato koncentrace. Pro injekční sety se používají stříkačky, které se od sebe liší stupnicí v jednotkách inzulínu. Proto je pro koncentrace 40 a 100 IU/ml potřeba používat správný typ stříkačky!