Na rande s diabetem – aneb dospívání diabetiků v praxi
Diabetes je jako autoimunitní choroba poměrně frekventovaná a znalosti rodiny a blízkých přátel o této nemoci jsou často fundované a na potřebné úrovni. Mnohdy je ovšem navazování vztahů – především intimních – s lidmi, kteří s touto chorobou nikdy nepřišli do styku překvapivě obtížné a plné až groteskních překážek. Rozhodně ne však vyloučené, právě naopak, proto zde uvádíme základní přehled úvah o tom, jak přežít „párečkování“ s nediabetiky bez oboustranné psychické újmy (-:
Většina Vašich přátel a jistě rodina ví o Vaší chorobě a valná většina z nich je připravená a ochotná pomoci Vám v jakékoli situaci to vyžadující – především při hypoglykémii. Ale co když jste potkali někoho nového – úžasnou a okouzlující osobu, se kterou byste rádi navázali vztah?
Je vždy jen na Vás, komu a kdy řeknete o své chorobě. Zde je několik inspirací na zvážení, které Vám v tomto ohledu mohou pomoci se rozhodnout:
-
Na rande se většinou jí
Bude pro mne snazší držet se mého dietního plánu, když můj partner bude vědět o mé nemoci? Nebude mu divné, když odmítnu ochutnat kousek zmrzliny nebo desertu po večeři, který mi podává (se zamilovaným pohledem) na lžičce? (doporučujeme náš článek o diabetické stravě a o sladkosti)
-
Hypoglykémie
Co se stane, pokud mi poklesne hladina cukru na rande? Neměl by můj doprovod vědět, jak v tom případě reagovat? Jak se bude cítit, pokud to té doby o mé nemoci nevěděl?
-
Kontrola glykémie a podání dávky
Jak asi dlouhé bude naše rande? Budu si muset změřit glykémii, případně píchnout insulin? Měla bych tomu případně délku schůzky přizpůsobit? Jak to bude vnímat můj partner?
-
„Aktivní rande“
Bude můj partner neposedný živel, který preferuje na romantické schůzce pohyb a sport jako bruslení na kolečkových bruslích, zahrát si tenis, chodit plavat, což by znamenalo extra měření glykémie, extra příjem potravy nebo vyšší riziko hypoglykémie?
V mnoha případech je lepší informovat svého „miláčka“ o Vaší chorobě předem. Možná ne nutně na první schůzce v třešňové aleji plné kouzelného opojení, ale zdá se jako optimální volba informování Vašeho vyvoleného co nejdříve, i když si ještě nejste tak blízcí – a pokud možno předtím, než se opět sejdete.
Vysvětlení o své nemoci můžete podat velmi stručně a sladce, a pak se na vlastní schůzce již nemusíte trápit, že budete muset svou chorobu z nečekaného důvodu vysvětlovat uprostřed romantické večeře při svíčkách a místo toho si vše užívat.
Jakmile jednou Váš miláček o nemocí ví, není dobré zahrnout ho dvouhodinovým odborným výkladem o příčinách a rizicích choroby, ale informujte partnera „po dávkách“ a využívejte situace. Sdělte mu, které potraviny nekonzumujete, včas, ale i když zapomene a pozve Vás na „zmrzku,“ tak se vlídně usmějte a žertem mu připomeňte svou nemoc, a nebuďte podráždění, že snad nerespektuje Vaši nemoc. Prostě mu to asi vypadlo (-:
Když Vám koupí perníkové srdce, mějte ohromnou radost, chvíli ho nechte vystavené na psacím stole a pak ho nabídněte rozkrájené návštěvě ke kávě nebo bráškovi.
Snažte se v navrhovaných aktivitách vycházet partnerovi vstříc, ale přizpůsobujte je i své nemoci, nicméně snažte se nedělat si z ní alibi, pokud se Vám do něčeho nebude chtít! Pokud se bojíte koní a neláká Vás projížďka po venkově, tak to řekněte, a nevymlouvejte se, že se do jezdecké boty nedá dát glukometr.
Pokud Vás chce vzít partner do Národní Galerie na několik hodin na prohlídku, předem se vybavte např. glukózovými tabletami, neb v muzeu si svačinku dát nemůžete, případně po dohodě s partnerem prohlídku zkraťte, ale nestresujte ho předem, že Vám bude zle a že „to rozhodně bude tak maximálně na hoďku.“ Zkazíte mu předem radost.
Pokud se bude na Vaši chorobu ptát, odpovídejte podle pravdy, nic nezlehčujte ani nedramatizujte, buďte upřímná a otevřená. Zároveň nemějte Vaši nemoc jako prioritní námět rozhovorů, přistupujte k ní jako k součásti vztahu, nikoli jako k problému nebo překážce.
Na závěr drobná rada: Věřte sobě a věřte v lásku. Pokud se Vám líbí ten nejžádanější frajer na škole, co zatím chodil jen se sexy modelkami, ale kouká po Vás, neváhejte a vyjděte mu vstříc. V žádném případě si neříkejte „takovej se dozví, že mám cukrovku, a vezme nohy na ramena.“ Vaše osobnost je komplexní vyjádření všeho, čím jste, a být cukrovkářka je jen součást, a milá, veselá, sladká a kouzelná holka, která si občas musí změřit hladinu cukru a píchnout tenoučkou jehlou trochu hormonu, může být právě tím snem toho nejžádanějšího partnera. Protože jak praví heslo jistého nápoje – a v případě partnerství diabetiků a ne-diabetiků to platí 100% - když ji miluješ, není co řešit.
Jaké jsou Vaše zkušenosti s reakcí neinformovaných partnerů na Vaši chorobu v počátku vztahu? Kdy je nejlepší to říct? Kde a jak? Využijte našeho fóra a informujte.
Náš tip: nezapomeňte na antikoncepci!
Komentáře
Zajímavé téma
Je to zajímavé téma. Postrádám zde tipy rpo diaholky a diakluky, kterým opakovaně vysněný protějšek hned po sdělení nemoci (byť popsaným vcelku dobrým způsobem provedeným) "utekl" (prostě si vybral jinou osobu obdobného věku, zájmů, vzhledu,...ale v tu chvíli bez trvalého zdravotního postižení) Útěchy typu: pro jedno kvítí, slunce nesvítí, nebo - stejně nestál za nic, jsou sice pravdivé, leč nic neřešící, zvlášť, když veěk přibývá.....
Catty
pro Catty
ahoj Catty, a tobě se to stalo? Já jsem se dlouho vyhýbala chození s klukama, protože jsem se cítila "postižená," řekla bych, že jsem se celkově vyhýbala lidem, ale pak jsem byla u psychologa, měla jsem několik návštěv, a pomohlo mi to... můj současný přítel to bere úplně v pohodě, zajímá se o cukrovku, už se vyzná v glykémiích, řekla bych, že je to spíš chyba v klucích, co sis vybrala, než v tom, že jsi nemocná..? Jestli to byli nějaký samolibý frajeři, tak ty utíkaj i zdravým holkám... kolik ti je roků?
Nechápu lidi, kteří "utík
Nechápu lidi, kteří "utíkají" před partnerem s cukrovkou.
Já jednoho takového mám, už od začátku jsem vše věděla a
nijak jsem se nebála, prostě jsem začala číst a učit se
vše co mám dělat, tak jsem například našla také tyto
stránky. V běžném životě se k němu chovám jako ke
"zdravému" (nevím jaké zkušenosti máte vy, ale můj partner
nesnáší když ho někdo "lituje") ale jinak se o všem otevřeně
bavíme. Jezdím s ním na vyšetření a informuju se kde se dá.
Prosba
Ahojky,
mám na vás všechny dialidičky velikou prosbu. Chystám
se psát bakalářskou práci o diabetu I. typu a jeho
sociálních aspektech na děti a dospívající.Potřebuji
proto co nejvíce lidiček, kteří diabetes prožívají na
vlastní kůži. Prosím, pokud je vám tak do 20. let a vy
přímo, nebo někdo z vašeho blízkého okolí diabes má,
písněte mi prosím na endik@centrum.cz. Až bych vypracovala
dotazníček, zaslala bych vám, nebo tak. Bude vás to stát pár minut času a mně tím strašně pomůže. moc díky....
Poslat nový komentář