Na rande s diabetem – aneb dospívání diabetiků v praxi

Diabetes je jako autoimunitní choroba poměrně frekventovaná a znalosti rodiny a blízkých přátel o této nemoci jsou často fundované a na potřebné úrovni. Mnohdy je ovšem navazování vztahů – především intimních – s lidmi, kteří s touto chorobou nikdy nepřišli do styku překvapivě obtížné a plné až groteskních překážek. Rozhodně ne však vyloučené, právě naopak, proto zde uvádíme základní přehled úvah o tom, jak přežít „párečkování“ s nediabetiky bez oboustranné psychické újmy (-:
Většina Vašich přátel a jistě rodina ví o Vaší chorobě a valná většina z nich je připravená a ochotná pomoci Vám v jakékoli situaci to vyžadující – především při hypoglykémii. Ale co když jste potkali někoho nového – úžasnou a okouzlující osobu, se kterou byste rádi navázali vztah?
Je vždy jen na Vás, komu a kdy řeknete o své chorobě. Zde je několik inspirací na zvážení, které Vám v tomto ohledu mohou pomoci se rozhodnout:

  1. Na rande se většinou jí

    Bude pro mne snazší držet se mého dietního plánu, když můj partner bude vědět o mé nemoci? Nebude mu divné, když odmítnu ochutnat kousek zmrzliny nebo desertu po večeři, který mi podává (se zamilovaným pohledem) na lžičce? (doporučujeme náš článek o diabetické stravě a o sladkosti)

  2. Hypoglykémie

    Co se stane, pokud mi poklesne hladina cukru na rande? Neměl by můj doprovod vědět, jak v tom případě reagovat? Jak se bude cítit, pokud to té doby o mé nemoci nevěděl?

  3. Kontrola glykémie a podání dávky

    Jak asi dlouhé bude naše rande? Budu si muset změřit glykémii, případně píchnout insulin? Měla bych tomu případně délku schůzky přizpůsobit? Jak to bude vnímat můj partner?

  4. „Aktivní rande“

    Bude můj partner neposedný živel, který preferuje na romantické schůzce pohyb a sport jako bruslení na kolečkových bruslích, zahrát si tenis, chodit plavat, což by znamenalo extra měření glykémie, extra příjem potravy nebo vyšší riziko hypoglykémie?

V mnoha případech je lepší informovat svého „miláčka“ o Vaší chorobě předem. Možná ne nutně na první schůzce v třešňové aleji plné kouzelného opojení, ale zdá se jako optimální volba informování Vašeho vyvoleného co nejdříve, i když si ještě nejste tak blízcí – a pokud možno předtím, než se opět sejdete.

Vysvětlení o své nemoci můžete podat velmi stručně a sladce, a pak se na vlastní schůzce již nemusíte trápit, že budete muset svou chorobu z nečekaného důvodu vysvětlovat uprostřed romantické večeře při svíčkách a místo toho si vše užívat.
Jakmile jednou Váš miláček o nemocí ví, není dobré zahrnout ho dvouhodinovým odborným výkladem o příčinách a rizicích choroby, ale informujte partnera „po dávkách“ a využívejte situace. Sdělte mu, které potraviny nekonzumujete, včas, ale i když zapomene a pozve Vás na „zmrzku,“ tak se vlídně usmějte a žertem mu připomeňte svou nemoc, a nebuďte podráždění, že snad nerespektuje Vaši nemoc. Prostě mu to asi vypadlo (-:
Když Vám koupí perníkové srdce, mějte ohromnou radost, chvíli ho nechte vystavené na psacím stole a pak ho nabídněte rozkrájené návštěvě ke kávě nebo bráškovi.
Snažte se v navrhovaných aktivitách vycházet partnerovi vstříc, ale přizpůsobujte je i své nemoci, nicméně snažte se nedělat si z ní alibi, pokud se Vám do něčeho nebude chtít! Pokud se bojíte koní a neláká Vás projížďka po venkově, tak to řekněte, a nevymlouvejte se, že se do jezdecké boty nedá dát glukometr.
Pokud Vás chce vzít partner do Národní Galerie na několik hodin na prohlídku, předem se vybavte např. glukózovými tabletami, neb v muzeu si svačinku dát nemůžete, případně po dohodě s partnerem prohlídku zkraťte, ale nestresujte ho předem, že Vám bude zle a že „to rozhodně bude tak maximálně na hoďku.“ Zkazíte mu předem radost.
Pokud se bude na Vaši chorobu ptát, odpovídejte podle pravdy, nic nezlehčujte ani nedramatizujte, buďte upřímná a otevřená. Zároveň nemějte Vaši nemoc jako prioritní námět rozhovorů, přistupujte k ní jako k součásti vztahu, nikoli jako k problému nebo překážce.
Na závěr drobná rada: Věřte sobě a věřte v lásku. Pokud se Vám líbí ten nejžádanější frajer na škole, co zatím chodil jen se sexy modelkami, ale kouká po Vás, neváhejte a vyjděte mu vstříc. V žádném případě si neříkejte „takovej se dozví, že mám cukrovku, a vezme nohy na ramena.“ Vaše osobnost je komplexní vyjádření všeho, čím jste, a být cukrovkářka je jen součást, a milá, veselá, sladká a kouzelná holka, která si občas musí změřit hladinu cukru a píchnout tenoučkou jehlou trochu hormonu, může být právě tím snem toho nejžádanějšího partnera. Protože jak praví heslo jistého nápoje – a v případě partnerství diabetiků a ne-diabetiků to platí 100% - když ji miluješ, není co řešit.

Jaké jsou Vaše zkušenosti s reakcí neinformovaných partnerů na Vaši chorobu v počátku vztahu? Kdy je nejlepší to říct? Kde a jak? Využijte našeho fóra a informujte.

Náš tip: nezapomeňte na antikoncepci!

Komentáře

Zajímavé téma

Je to zajímavé téma. Postrádám zde tipy rpo diaholky a diakluky, kterým opakovaně vysněný protějšek hned po sdělení nemoci (byť popsaným vcelku dobrým způsobem provedeným) "utekl" (prostě si vybral jinou osobu obdobného věku, zájmů, vzhledu,...ale v tu chvíli bez trvalého zdravotního postižení) Útěchy typu: pro jedno kvítí, slunce nesvítí, nebo - stejně nestál za nic, jsou sice pravdivé, leč nic neřešící, zvlášť, když veěk přibývá.....

Catty

pro Catty

ahoj Catty, a tobě se to stalo? Já jsem se dlouho vyhýbala chození s klukama, protože jsem se cítila "postižená," řekla bych, že jsem se celkově vyhýbala lidem, ale pak jsem byla u psychologa, měla jsem několik návštěv, a pomohlo mi to... můj současný přítel to bere úplně v pohodě, zajímá se o cukrovku, už se vyzná v glykémiích, řekla bych, že je to spíš chyba v klucích, co sis vybrala, než v tom, že jsi nemocná..? Jestli to byli nějaký samolibý frajeři, tak ty utíkaj i zdravým holkám... kolik ti je roků?

Nechápu lidi, kteří "utík

Nechápu lidi, kteří "utíkají" před partnerem s cukrovkou.
Já jednoho takového mám, už od začátku jsem vše věděla a
nijak jsem se nebála, prostě jsem začala číst a učit se
vše co mám dělat, tak jsem například našla také tyto
stránky. V běžném životě se k němu chovám jako ke
"zdravému" (nevím jaké zkušenosti máte vy, ale můj partner
nesnáší když ho někdo "lituje") ale jinak se o všem otevřeně
bavíme. Jezdím s ním na vyšetření a informuju se kde se dá.

Prosba

Ahojky,
mám na vás všechny dialidičky velikou prosbu. Chystám
se psát bakalářskou práci o diabetu I. typu a jeho
sociálních aspektech na děti a dospívající.Potřebuji
proto co nejvíce lidiček, kteří diabetes prožívají na
vlastní kůži. Prosím, pokud je vám tak do 20. let a vy
přímo, nebo někdo z vašeho blízkého okolí diabes má,
písněte mi prosím na endik@centrum.cz. Až bych vypracovala
dotazníček, zaslala bych vám, nebo tak. Bude vás to stát pár minut času a mně tím strašně pomůže. moc díky....

Poslat nový komentář

  • Allowed HTML tags: <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.

Více informací o možnostech formátování

Captcha
Antispam
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.

Back to top