Prodia - diskusní fórum pro diabetiky

Cukrovka vyvolává u mnohých osob často velmi mlhavé a nejasné představy, oč se vlastně jedná. Zde Vám nabídneme stručný přehled informací o podstatě choroby.

Cukrovka (úplavice cukrová) je lidové označení choroby nazývané Diabetes mellitus. Existují dva typy této choroby:

Diabetes mellitus I. typu (na inzulinu závislý, imunogenní) vzniká poškozením tzv. "B-buněk" (buňky slinivky břišní, kde inzulin vzniká) autoimunním procesem, což v důsledku způsobí nestatek inzulinu (hormonu snižujícího hladinu cukru v krvi) a tedy ke zvýšené hladině cukru v krvi (hyperglykémii). Podle IDF (Mezinárodní federace diabetu) je na světě asi 15 000 000 lidí s diabetem 1. typu, což je něco málo přes 7 % z celkového počtu diabetiků.

Diabetes mellitus II. typu (na inzulinu nezávislý, neimunogenní) není charakterizován nedostatkem inzulinu v krvi (dokonce někdy až nadbytkem), ale receptory pro inzulin jsou nedostupné a braní účinnosti hormonu. V důsledku je opět zvýšena hladina cukru v krvi. Podle odhadu IDF (Mezinárodní federace diabetu) je na světě asi 140 000 000 diabetiků 2. typu, což je přibližně 92 % ze všech lidí s cukrovkou.

Jak si přeložit poněkud odbornější popis choroby výše: Velmi zjednodušeně si představíme, že v slinivce břišní máme ostrůvky (tzv. Langerhansovy), které jsou schopny produkovat hormony. Tyto ostrůvky jsou tvořeny čtyřmi druhy buněk, z nichž každý druh tvoří určitý hormon:

• Alfa-buňky produkují glukagon, který zvyšuje hladinu cukru v krvi
• Beta-buňky produkují inzulin s opačným efektem
• Delta-buňky somatostatin, který pozastavuje vylučování ostatních hormonů slinivky
• Pankreatický polypeptid s doposud neznámou funkcí.

Člověk přijímá v potravě cukry, tuky, bílkoviny a cukry nejčastějí ve formě škrobu (např. v bábovce, rohlíku...). Když se cukry dostanou do trávicího traktu, jsou katabolizovány (rozkládány na jednodušší částice) na glukózu a přechází do krve. Při určité hladině glukózy v krvi se začne tvořit inzulin tím, že glukóza vnikne do beta-buněk a zahájí sérii reakci, na jejímž konci je uvolněn inzulin do krve.

Co udělá inzulin v krvi? Jeho cílové tkáně (játra, svaly, tuková tkáň) mají na povrchu svých buňek specifické receptory. Na jejich část "čouhající" mimo buňku se inzulin naváže a "dá znamení" pro další procesy:

Glukóza začne snadno pronikat do buněk - první fáze účinku hormonu (čas=sekundy). Tím se sníží její hladina v krvi.

Inzulin stimuluje tvorbu bílkovin a zabraňuje jejich rozpadu a zároveň zesílí tvobu zásobní formy glukózy (glykogenu) v játrech (jak? Aktivuje enzym, který tuto reakci umožňuje) - druhá fáze účinku (čas=minuty).

Hormon dále podněcuje tvorbu tuku (také aktivací patřičných enzymů) - třetí fáze (čas=hodiny).

Je tedy zřejmé, že při cukrovce I. typu nevzniká dostatečně inzulin, aby "uvedl do chodu" všechny potřebné pochody, které vedou ke snížení hladiny cukru v krvi. Proto se tato situace řeší podkožní aplikací hormonu injekčně.

U druhého typu inzulin sice vzniká dostatečně, ale vzhledem k nefunkčnosti či nedostatečnosti receptorů sice inzulin "buší na vrata," že je třeba hladinu cukru snížit, ale nikdo ho neslyší. Léčba je úměrná možnostem - u někoho stačí dieta a zvýšení pohybové aktivity, dalším stupněm jsou např. tablety (perorální antidiabetika).

Je tedy zřejmé, že diabetes je onemocnění metabolické, chronické, invalidizující a které narušuje schopnost organismu přeměňovat cukry a případně další živiny z přijímané potravy na energii. Není-li patřičně korigován jeho průběh, může vést k trvalému poškození organismu a smrti (mnoho úmrtí na např. infarkt či mozkovou mrtvici může být způsobeno nevědomím pacientů, že mají diabetes). Proto je zcela nezbytné, především u diabetes II. typu, který by mohl budit dojem, že "to není tak hrozné, když si nemusím píchat", toto onemocnění nepodceňovat a při sebemenším podezření okamžitě navštívit lékaře a řídit se případně jeho pokyny.

Tip: Stručná historie cukrovky